Publikováno Napsat komentář

Okinawské mlsání IX.

Soba

Soba jsou japonské pohankové nudle, které Japonci rádi jedí v létě studené. Po pohance mají oříškovou chuť a dělají se v celé řadě úprav. Typický okinawský recept zahrnuje i koregusu, což jsou místní chilli papričky naložené v rýžovém likéru.

Tyhle nudle jsou uděl¨ány opět jako snack, který chutná jako okinawsaká receptura soba nudlí. Jsou slané a lehce pálivé. Ovšem myslím že nejsou z pohankové mouky, ale jde o běžnou pšeničnou.

Ale za mě je to rozhodně lepší než třeba chipsy nebo tyčinky.

Publikováno Napsat komentář

Okinawské mlsání VIII.

Matcha

Potřebujete doplnit energii? Matcha vám jí dodá. Má velmi specifickou jasně zelenou barvu a chuť, která připomíná čerstvě posečenou trávu. Matcha znamená v překladu doslova zelený čaj. Jde o mladé lístky zeleného čaje nejvyšší kvality, které jsou rozemlety na jemný prášek. Ten se v nerozpouští, proto se při přípravě čaje musí do vody zašlehat aby vznikla emulze. Pak se musí poměrně rychle vypít, aby se vám nezačala matcha od vody oddělovat.

Tradičně se nápoj připravovaný z matcha prášku šlehá bambusovou metličkou a jde až o rituální obřad přípravy čaje.

Matcha se používá i třeba do pečení to je i případ dnešních sušenek Chinsuko. Jde o tradiční okinawské sušenky se sladko-hořkou příchutí matchi doplněnou o kousky hořké čokolády. Sušenky mají strukturu Koka sušenek, nejsou moc sladké a čokoláda podtrhuje hořkost i sladkost matchy.

Sušenky jsem si dala, jak jinak, s doma připraveným šálkem matcha čaje s trochou smetany na zjemění.

Publikováno Napsat komentář

Okinawské mlsání VI.

Genji, koláček ze skládaného křupavého těsta ve tvaru srdce.

Trochu připomíná francouzský palmetový list z listového těsta, jen je méně sladký. V Okinawě se vyrábí takzvaný beniimo džem, který je z lokálních ingrediencí a má nádhernou růžovou barvu. Tento džem můžeme právě v tomto koláčku najít ve světle růžové vrstvě.

Koláček je krásně křupavý a drobivý jako listové těsto, je méně mastný a slakdý jen tak akorát.

Publikováno Napsat komentář

Okinawské mlsání VII.

Chinsuko je tradiční okinawský snack. Jaou nasládlé jako tradiční BeBe sušenky, mají sýrovou příchuť a jsou drobivé. Tato firma vyrábí tyto sušenky v celé řadě příchutí, jako mořská sůl, camembert či čedar. Já měla míchanou sýrovou příchuť a moc jsem si pochutnala. Použila jsem je na obložený talíř s hermelínem, sušenou šunkou, a broskví a bylo to moc hezké odpoledne s filmem. Také máte rádi sladko-slané příchutě?

Publikováno Napsat komentář

Okinawské mlsání V.

Venku se zatáhlo, tak jsem si pustila Kimi no wa (Tvoje jméno) a k tomu si otevřela něco na mlsání. O okinawském citronu hirami jsem již mluvila, nyní se opět objevil tentokrát na rýžových krekrách ve formě citronové soli.

Malinkaté nadýchané krekry, se doslova rozplynou na jazyku. Slaná chuť sójové omáčky je v příjemném kontrastu s kyselou chutí Hirami soli. Kabukiage rýžové krekry se dají koupit pouze v Okinawě, ale díky přátelům z Bokksu, jsem mohla obdržet alespoň malý pytlíček na ochutnání.

Publikováno Napsat komentář

Kolekce kokeshi

Mnozí z vás si asi říkají, co to vlastně je kokeshi. Jde o jednoduché panenky bez rukou a nohou, které se vyrábějí posledních zhruba 150 let jako hračky pro děti. Panenky mají jednoduchý obličej tvořený pouze pár čarami. Dřevěné panenky se malují barevnými inkousty, které se fixují vrstvou vosku. Slovo kokeshi znamená doslova dřevěná (ko) panenka (keshi). Většinou se používalo dřevo z třešně pro svou barvu. Dřevo se nechává schnout minimálně rok, někdy i pět let.

Panenky se používali i jako suvenýry. Pokud jste navštívili japonské termální lázně – onsen – a chtěli jste něco na památku byly v prodeji právě panenky kokeshi v kimonu vaší oblíbené obsluhující slečny.

Moje panenky kokeshi vycházejí z jednoduchých tvarů a obličejů. Vzory na kimona čerpám z klasických i moderních vzorů. Občas kimona barevně upravuji, aby byla lépe kombinovatelná.

V nabídce mám ještě pod kategorii kokeshi, kde jsem je spojila s dějinami umění a panenky jsou inspirované slavnými díly a umělci. Více najdete zde.

Publikováno Napsat komentář

Okinawské mlsání IV.

Čtvrtá svačinka je drobná. Připomíná mi sezamové sušenky – znáte je, sezam slepený medem. Ale tyhle tvrdé sušenky jsou oříškové lepené karamelem s takzvanou sněhovou solí. Tahle sůl – yukishio . je lokální specialitou ostrova Miyako. Je prý lehoučká a má pudrovou konzistenci, připomínající sníh. Má vysoký minerální podíl.

Možná už jste někdy slyšeli o slaném karamelu, tohle je ovšem jiný level. Tenoučká a tvrdá, křupavá sušenka, která je bohatě posypaná oříšky a poté zalitá slaným karamelem je opravdu famózní. Na jazyku se téměř rozplývá a zanechává sladkou chuť karamelu se slaným dozvukem, podtrženým hořkostí oříšků.

Měla jsem hroznou chuť na starý dobrý earl grey. A musím říct, že kombinace to byla zajímavá. Ale bergamot může být trochu silný na to si užít chuťový koncert této sušenky.

Publikováno Napsat komentář

Okinawské mlsání III.

Třetí zastavení je u okinawského citrusu Hirami. Jde o druh citronu se specifickým aroma. Právě tento citrus můžete najít ve středu tohoto měkoučkého pečiva. Konzistence připomíná vláčný muffin a uprostřed je kapka citrusového džemu. Právě kvůli této kapce se této pochutině říká Ovocná kapka. Hirami je zároveň součástí těsta, takže jeho kyselé citrusové aroma opravdu prostupuje každé sousto.. Neuvěřitelně šťavnaté.

Čaj, který jsem si k tomu uvařila, je lehce natrpklý, což je v krásném kontrastu se sladkostí pečiva a zároveň má lehký kyselý dozvuk, což krásně koresponduje s kyselým citrusem. Bohužel o čaji vím jen že je zelený a že pochází s Číny. Našli jsme ho kdysi při úklidu kanceláře a nikdo nevěděl kde se tam vzal. Jen na pytlíčku bylo napsané čínský zelený čaj. Takže mu říkám můj záhadný zelený.

Publikováno Napsat komentář

Okinawské mlsání II.

undefined

Dnes jsem otevřela balení vlašských ořechů kandovaných v okinawském černém cukru. Ořechy obalí kolem dokola v černém cukru – kokuto, který se vyrábí pomalým vařením šťávy z cukrové třtiny do jemného, sypkého prášku s bohatou chutí. Protože sladkost může být velmi intenzivní doporučuje se ke konzumaci s čajem.

Hořkost vlašských ořechů, je s černým cukrem opravdu skvělá kombinace. Ořechy navíc kandováním získají měkkou strukturu a opravdu jsem si pochutnala, ačkoliv nejsem úplně fanda vlašáků.

undefined

K oříškům jsem si uvařila japonský jasmínový čaj. Je sice ze sáčku, ale nenechte se mýlit, to není jako čaje, které koupíte u nás. Kvalita je opravdu vysoká a od sypaného skoro nepoznáte rozdíl. A z jednoho sáčku úplně s přehledem uděláte i dva nálevy.

Čaj se jmenuje Higa Granny’s Sanpin Cha (Jasmínový čaj babičky Higa) a směs vychází opět z okinawské receptury, která je ovlivněná jak Čínou tak Japonskou tradicí. Čaj má lehoučkou florální chuť podtrženou jemnou chutí zeleného čaje.

Publikováno Napsat komentář

Okinawské mlsání I.

undefined

Japonské mlsky jsou pověstné. Bývají velmi sladké a pro nás často neobvyklé. Chtěla bych vám přiblížit japonské jídlo, které u nás běžně nepotkáte. Něco získám přímo z Japonska a něco sama uvařím.

Jako první zastavení máme Okinawu.

Na Okinawské ostrovy se domorodci jezdí v létě koupat, je známá svými písčitými plážemi a slunečnou oblohou. Tvoří je celkem 160 ostrovů z nichž 48 je neobydlených a na ostatních najdeme nedotčenou přírodu.

Místní kuchyně je mezinárodně velmi populární a tvoří jí mix japonské a čínské tradice.

První ochutnání Okinawi byla báječná snídaně v podobě kynuté buchty, která mi chutí velmi připomíná italské sladké pečivo, ale je mnohem nadýchanější. Těsto se vrství okinawským bohatým černým cukrem – kokuto. Jemné a vláčné těsto se dokonale doplňuje do komplexní sladké chuti.

Dala jsem si s hořkým černým čajem z Číny z čajovny Meetea.

undefined

Výrobce Day Pus – posláno balené z Japonska.